"Jaké slovo vyslat z oblasti, kde okřídlený vůz řeči nenachází žádnou cestu, po níž by mohl jet?"
Siddhárta Gautama, Buddha
Existuje jedna otázka, kterou kdysi Ježíš ponechal nezodpovězenou. Byla to Pilátova otázka: „Co je Pravda?”. Buddha pak zase několikrát slyšel dotaz: „Co je Skutečnost?” Vždy odmítl odpovědět. Obě otázky se totiž vztahují k témuž. Lze tu velmi snadno sklouznout ke zmatku a nedorozumění, v důsledku toho pak k nepochopení. Lidská řeč je nedostatečná a omezená v této záležitosti a je třeba opatrnosti při jejím používání pro popis věcí tak jemných a křehkých, jako cesta za poznáním nás samých. A už výraz „popis" naznačuje, že zůstává pouze na povrchu. Existují tak jen pouhé náznaky, nástiny a stopy. Jedná se však současně o námět nanejvýš hodný toho, aby byl oživován, citlivě, vhodně a bez zavádění. To vše jen proto, aby bylo sděleno, že „Ono Jest”. A žádné slovo, žádný obraz, žádný tón, žádný PROJEV nemohou předat více než to. Ten, kdo se dotkne pláště Ticha, z jehož látky je utkána i jeho vlastní duše, pochopí.
Je tomu již dávno, když jsem začal oceňovat, že lidé, kteří v daleké i blízké minulosti hledali na cestě duchovního poznání, zanechávali o tom znamení. Znamení o tom, co nalezli, v různých formách. Znamení, kterým plně porozumí především ti, kteří jdou po stejné cestě. A uvědomil jsem si, že s mými obrazy je to podobné. A tak, když vstupuji do svého ateliéru, nečiním to proto, abych vytvářel umělecká díla, nýbrž pouze proto, abych zanechával znamení.
V průběhu let, od dětských zkušeností ze "světa za světem", přes snahu odhalit odpovědi studiem východních nauk a křesťanské mystiky a především prostřednictvím vlastních zkušeností se mé cítění v tomto směru ztotožnilo s naukou mentalismu, v němž vidím esenci všech filozofických nauk. Neboť pravda je pouze jedna a každá z cest, jde-li dostatečně hluboko za pouta egoismu, přináší stejné zjištění, totiž, že Vše je Jednota a Jednota je Vše. K tomuto poznání vede dlouhá cesta, na jejímž konci ustanou všechny otázky a přichází Mír.
Děkuji všem, kteří se třeba jen mihli tímto mým životem. Protože i ten mžik byl dosti na to, aby připomenul přítomnost Věčnosti. Děkuji za dary nedorozumění i protivenství. Ano, dary. Neboť mě přiměly budovat, chápat a růst. Děkuji za lásku, dobrotu a vlídnost, vánek, který pohání loďku k přístavu Ticha.
Kéž jsou všechny bytosti šťastny. ÓM
(Dalibor Vajnar, narozen v Chomutově, žije a tvoří v Kadani. V roce 1995 absolvoval Fakultu grafického designu v Ústí nad Labem.)