Hlas ticha - Dalibor Vajnar - obrazy/texty
O rozpouštění
další obraz předešlý obraz

O rozpouštění


Vloženo: 29. červen 2013 v 23:31

Náhle jsem byl uchopen mocnou silou, vše se rozzářilo, světla byla bílá, modrá i oranžová. Vnímání obrovské síly a moci a moci a nad tím vším se neslo burácení vichru. Měl jsem pocit, že vlasy mého těla se tomuto větru poddávají a vlají s ním. Páteří stoupala očišťující síla rychlostí blesku, a když toto vše odeznělo tak rychle, jako se objevilo, viděl jsem a cítil své tělo s čistou myslí a dokořán rozevřenýma očima. Zůstalo jen Vědomí, zřící a čisté, samojediné. Objímal jsem Sám sebe a byl jsem objímán sám Sebou.

Mé ruce - závoj, který mizí. Snad nic mi více není cizí, teď. Teď!
Mé tělo - nádoba z cínu. Jen střídáním světla a stínu pozbyla lesku, hledajíc stezku.

Má duše - rozpouští se. V absolutna míse hnětená, jak láska ti k nohám snesená.
Jaká to slast - o níž již nevím.

Mé vědomí - je vším, tak jemné, procitlo po noci temné splývaje s podstatou.
Kdy růže rozkvetou?

Teď. Teď!"

© 2001 - 2018 Dalibor Vajnar * tvorba stránek Petr Peti
Veřejné publikování libovolných částí těchto stránek je povoleno jen s písemným souhlasem Dalibora Vajnara. Všechna práva vyhrazena.